Život a Důstojnost Lidské Osoby

Tradice

Když se nám to nepodaří uznat jako součást skutečnosti stojí za chudého člověka, lidského embrya, osoba s postižením – nabízí jen několik příkladů – to stane se obtížné slyšet křik, že příroda sama, vše, co je připojen. (Papež František, O Péči o Náš Společný Domov , ne. 117)
stejně jako přikázání „nezabiješ“ stanoví jasnou hranici za účelem zachování hodnoty lidského života, dnes musíme také říci „nebudeš“ na ekonomiku vyloučení a nerovnosti. Taková ekonomika zabíjí. Jak je možné, že to není novinka, když starší bezdomovec zemře na expozici, ale je to zpráva, když akciový trh ztrácí dva body? Toto je případ vyloučení. Můžeme dál přihlížet, když se jídlo vyhodí, zatímco lidé hladoví? To je případ nerovnosti. Dnes vše spadá pod zákony soutěže a přežití nejschopnějších, kde se mocní živí bezmocnými. V důsledku toho se masy lidí ocitají vyloučeny a marginalizovány: bez práce, bez možností, bez jakýchkoli únikových prostředků. Lidské bytosti jsou samy o sobě považovány za spotřební zboží, které má být použito a poté zlikvidováno. Vytvořili jsme kulturu „zahodit“, která se nyní šíří. Už nejde jen o vykořisťování a útlak, ale o něco nového. Vyloučení nakonec má společného s tím, co to znamená být součástí společnosti, v níž žijeme; ti, vyloučeny jsou již společnosti je spodní nebo jeho okraji nebo jeho disenfranchised – jsou již i součástí. Vyloučeni nejsou „vykořisťovaní“, ale vyvrhel,“zbytky“. (Papež František, radost z evangelia, ne. 153)

důstojnost jednotlivce a požadavky spravedlnosti vyžadují, a to zejména dnes, že ekonomické možnosti nezpůsobují rozdíly v bohatství, zvýšit v nadměrné a morálně nepřijatelným způsobem. (Papež Benedikt XVI., charita v pravdě, č. 32)

lidské osoby jsou Bohem chtěny; jsou potištěny Božím obrazem. Jejich důstojnost nepochází z práce, kterou dělají, ale od osob, kterými jsou. (Sv. Jan Pavel II. 11)

základem všeho, co církev věří o morálních dimenzích ekonomického života, je její vize transcendentní hodnoty-posvátnosti-lidských bytostí. Důstojnost lidské osoby, realizovaná ve Společenství s ostatními, je kritériem, podle kterého musí být měřeny všechny aspekty ekonomického života.

všem lidským bytostem tedy mají sloužit instituce, které tvoří ekonomiku, nikoli prostředky, které mají být využívány k úzce definovaným cílům. Lidská osobnost musí být respektována s úctou, která je náboženská. Když jednáme mezi sebou, měli bychom tak učinit s pocitem úcty, který vzniká v přítomnosti něčeho svatého a posvátného. To je to, co jsou lidské bytosti: jsme stvořeni k obrazu Božímu (Gn 1,27). (Konference katolických biskupů Spojených států, ekonomická spravedlnost pro všechny, č. 28)

každý jedinec, právě z důvodu tajemství Božího slova, které bylo stvořeno tělem (srov. Jn 1,14), je svěřena do mateřské péče církve. Proto musí být každé ohrožení lidské důstojnosti a života nutně pociťováno v samotném srdci církve; to nemůže, ale vliv na její v jádru své víry ve Vykupitelské Vtělení Syna Božího, a zapojit ji v jejím poslání hlásat Evangelium života na celém světě a všemu stvoření (srov. Mk 16:15). (Svatý Jan Pavel II., evangelium života , č. 3)

jak je výslovně formulováno, pravidlo „nezabiješ“ je silně negativní: označuje extrémní hranici, kterou nelze nikdy překročit. Implicitně však podporuje pozitivní postoj absolutní úcty k životu; to vede k podpoře života a pokroku na cestě lásky, která dává, přijímá a slouží. (Svatý Jan Pavel II., evangelium života ,č. 54)

toto učení spočívá na jednom základním principu: jednotliví lidé jsou základem, příčinou a koncem každé sociální instituce. To je nutně tak, pro muže jsou od přírody sociální bytosti. (St. John XXIII, matka a učitel, no. 219)

existují také hříšné nerovnosti, které postihují miliony mužů a žen. Ty jsou v otevřeném rozporu s evangeliem: Jejich stejná důstojnost jako osoby vyžaduje, abychom usilovali o spravedlivější a humánnější podmínky. Přílišné hospodářské a sociální nerovnosti mezi jednotlivci a národy jedné lidské rasy je zdrojem skandálu a bojuje proti sociální spravedlnosti, rovnosti, lidské důstojnosti, jakož i společenskému a mezinárodnímu míru. (Katechismus Katolické Církve, ne. 1938)

Co uráží lidskou důstojnost, jako nelidské životní podmínky, svévolné věznění, deportace, otroctví, prostituce, prodej žen a dětí; stejně jako hanebné pracovní podmínky, kde muži jsou považovány za pouhé nástroje pro zisk, spíše než jako se svobodnými a odpovědnými osobami: všechny tyto věci a jim podobné jsou infamies opravdu. Otravují lidskou společnost, ale více škodí těm, kteří je praktikují, než těm, kteří trpí zraněním. (Druhý vatikánský koncil, církev v moderním světě, č. 27)