Deset Minut, Které Záleželo: Vynálezce Dean Kamen

Často v podnikání a život, důležitý rozhovor, vyrobené nebo zmeškání přípoje, nebo dokonce vniknutí čistého osud přesměruje naše myšlení a jednání pro let později. Forbes žádá vůdce v podnikání a dalších oborech o jejich “ deset minut, na kterých záleželo.“Podělte se o své myšlenky a příběhy v sekci komentáře čtenářů níže.

Dean Kamen je plodný vynálezce. Začalo to na střední škole, když ho rozhovor s jeho bratrem, který byl tehdy studentem lékařské fakulty, vedl k vytvoření první infuzní pumpy na světě. Od té doby je představena umělé robotické končetiny, invalidních vozíků, které schodů a nechvalně známý Segway, dvoukolové lidí-mover, že kdysi věřili, by se transformovat dopravy. Jeho první program-soutěž o budování robotů-si klade za cíl přimět mladé lidi, aby se zajímali o to, co Kamen udělal: vynalézat.

Dean Kamen: vyrostl jsem na předměstí na Long Islandu. Otcové mých přátel byli profesionálové-bankéři,právníci,manažeři-kteří každé ráno odjížděli vlakem do města a pak se vrátili večer. Myslel jsem, že takový je celý svět. Bydleli jsme v domcích na malých pozemcích a každý večer v šest hodin si děti hrály. Tátové by také šli ven.

můj otec byl Živnostník. V počátcích dělal komiksové věci. Žil v Brooklynu, šel do války na Filipínách a pak se vrátil domů, aby se oženil a založil rodinu. Můj otec si po večeři venku nehrál. Šel do ložnice, která byla studiem. Seděl u stojanu a chodil do práce.

nePřemýšlel jsem o tom, až jednoho dne, když mi bylo možná šest nebo sedm let, jsem si všiml, že všichni otcové hráli míč. Vrátil jsem se do našeho domu, šel po schodech nahoru a tam byl můj otec. Nebyl to nechat na bobra druhu otce. Neměl jsem s ním rady.

posadil jsem se a nedbale jsem mu řekl, že se k němu cítím špatně. Řekl jsem něco jako, “ každý druhý otec přijde domů z práce a začne hrát.“. Musíš pořád pracovat. Cítím se kvůli tomu špatně.“

otočil sedadlo. Teď si to tak jasně pamatuji. Zemřel loni ve věku 88 let. Položil štětec a řekl: „Nikdy mě nelituj. Jsem nejšťastnější chlap v okolí. Všichni ostatní otcové, kteří přijdou domů a hrají si, máte pravdu, mají práci. Nechodí domů a nedělají si koníčky. Přijdou domů a hrají si. Sedím tu i o víkendech, a když nepracuji pro své klienty, maluji. To proto, že miluji to, co dělám. Všichni tito ostatní kluci si mohou hrát jen večer nebo o víkendu. Miluji svou práci. I když musím dělat více hodin, abych si vydělal na živobytí, dělám něco, co miluji.“

pak dodal: „Pokud je tu jedna věc, kterou děláte, když jste mladí, zjistěte, co máte rádi. Zjistěte, co chcete dělat víc, než hrát míč na této ulici. Pak zjistěte, jak na to vydělat peníze. Trávíme více času v naší práci než cokoli jiného.“

v tu chvíli jsem se rozhodl, že budu pracovat pro sebe. Ulevilo se mi, že pro něj to nebyla práce. Neměl šéfa. A v té době jsem nenáviděl školu. Nenáviděl jsem myšlenku mít šéfa. Pokaždé, když jsem ho viděl pracovat v noci, byl jsem inspirován.

Když mi bylo 12 let, začal jsem dělat věci, jako můj otec dělal umění. Nikdy jsem neměl práci. To byla jediná rada, kterou mi Otec kdy dal. Byl to žoviální, šťastný člověk. Nejsem si jistý, jestli někdy věděl, zda vydělává peníze. Proto Bůh vymyslel mou matku. Vedla to tam.

ta konverzace byla osvobozující.

-Jak řekl a editoval Victoria Barret

Sledujte Victoria Barrett na Twitteru: @VictoriaBarret

Viz Také:

Roboty A nad Rámec

Dean Kamen je Starší Projekt,

Dean Kamen Na Řízení