Historická tajemství

vlkodlaci, také známí jako lykantropové, jsou legendární lidé, kteří mění tvar. Jak název napovídá, tvar těchto tvorů je tvar vlka. Vlkodlačí legendy se objevily nezávisle nebo se rozšířily prakticky do všech oblastí Země. Je to také jeden z nejstarších příběhů lidských příšer v zaznamenané historii. Příběhy lykantropů jsou běžné ve folklóru převládajícím po celé Evropě.

kde vznikly vlkodlačí legendy?

díky Vladovi Tepesovi III má mýtus Dracula zdrojový bod, i když zdaleka není ověřen. Ale nikdo nemůže s jistotou říci, v jakém okamžiku v historii vznikla mytologická historie vlkodlaka.

původ legendy vlkodlaka lze odhadnout pouze podle toho, jaká zaznamenaná historie zůstává. Jejich další jméno, lycanthrope, může také poukazovat na zdroj tohoto mýtu.

mezinárodní legendy Lycanthrope

v celé historii existují záznamy o soudech přiznaných nebo obviněných vlkodlaků. Byli loveni, vyslýchán, a popraven téměř stejným způsobem jako čarodějnice, protože čarodějnice byly často obviňovány z toho, že jsou lykantropy. Tyto takzvané „vlkodlačí zkoušky“ nám dávají historický pohled na nekontrolovatelnou lidskou víru ve vlkodlaky.

související: Bestie z Bray Road.

Vesničané zatčeni někteří z obviněných, protože potřebovali někoho, aby vinu za mrtvé živočišné nebo jiné vysvětlitelné události. Ještě pořád, jiní byli obviněni kvůli činům mnohem zlověstnějším a méně pravděpodobné, že budou vymyšleny.

Řecko

řecký původ lykantropa má mnoho variant. Jedna z prvních a nejznámějších iterací se nachází v básni římského básníka Ovida Metamorphoses, publikováno v 8 inzerát.

podle Ovida: král Lycaon byl tyran Arcadia. Jednoho dne Zeus přišel do lycaonova paláce, který se maskoval jako obyčejný člověk. Poté, co Zeus odhalil svou pravou identitu, král tajně vymyslel plán, jak otestovat, zda je Bůh. Král Lycaon zabil jednoho ze svých rukojmích jménem Epirus, vařil a opékal tělo oběti a sloužil ho Zeusovi. Zeus to nejedl.

Naprosto rozzuřený (a poněkud znechucená), postavil královský palác na oheň a zabil jeho 50 synové s osvětlením šrouby, proklel krále, a poslal ho do divočiny, kde se proměnil v vytí vlka.

anglický lycanthrope pochází z řeckého lukanthrōpos nebo wolfman, odvozený od královského jména, Lycaon.

otázka zní: Proč vlk? Proč ne jiné zvíře?

David Gallagher ve své knize vysvětluje, že je to proto, že divokost a touha krále Lycaona po lidském těle byla totožná s vlky.

Starověký Řím

jedna z prvních zmínek o vlkodlaku, předcházejících řecké lykantropii, je v římském básníkovi Virgilův Eklog 8, napsaný v 37 . Napsal, že muž jménem Moeris se mohl změnit na vlkodlaka pomocí bylin a jedů a volat duchy z hrobů.

Další raný příklad vlkodlaka je v satirickém románu Satyricon. Římský dvořan a romanopisec Gaius Petronius to napsal v prvním století.

sluha, jménem Niceros, vypráví:

V Římské verzi Lycaon příběh, Jupiter místo Dia – není překvapivé, vzhledem k tomu, že jsou etymologicky podobné. Zeus je otcem bohů ve starověkém řeckém náboženství. Naproti tomu Jupiter je králem bohů v římské mytologii.

Norsko a Island

Přesto, že 1,472 km od sebe, Norsko a Island mají společný mytologie, známý jako Severské mytologie. Důvodem je to, že norští lidé kolonizovali Island během Vikingského věku. A v době kolonizace jejich náboženství Aesir zanechalo v islandské literatuře prvky severské mytologie.

Norská mytologie se skládá ze ság. Pokud jde o vlkodlaka, zvláště stojí Volsunga sága ze třináctého století. Vlkodlak související příběhy mají prominentní přítomnost v této ságy.

nejslavnější vlkodlačí příběh v ságy Volsunga je o Otci a synovi Sigmundovi a Sinfjotli. Při putování v lese, Sigmund a Sinfjotli narazí na chatu, kde najdou dvě Kouzelné vlčí kožešiny. Pokud se oblékne, buď kožešina změní člověka na vlka, a osoba bude mít moc, mazanost, a chrabrost vlků. Ale jednou může být kůže odstraněna až desátý den.

po nasazení kožešin se Sigmund a Sinfjotli změní na vlky a začnou putovat po lese společně. Než se rozešli, souhlasili, že na sebe vytí, pokud se některý z nich setká se sedmi muži, aby bojovali najednou.

syn Sinfjotli porušuje dohodu a zabije 11 mužů najednou. Rozhněvaný Sigmund smrtelně zraní svého syna. Ale pak havran, posel Odina, přinese léčivý list, který umístí na Sinfjotliho ránu. Poté, co se Sinfjotli uzdraví ze zranění, on a jeho otec sundají Kouzelné vlčí kožešiny, když dorazil desátý den. Spálili kožešiny na popel a osvobodili se od prokletí lykantropie.

Jižní Amerika (Lobizon)

Luison, také psaný jako el lobizon, nebo lobizon, je Jižní Americký vlkodlak. Mýtus o luisonu převládá hlavně v Argentině, Brazílii, Paraguayi a Uruguayi. Vyplývá to z portugalského přesvědčení, že sedmý syn rodiny všech chlapců by se v noci úplňku proměnil v luison, zvláště pokud by padl v pátek. Mýtus je obzvláště převládající v Argentině. V tento mýtus pevně věří i argentinský prezident Juan Domingo Perón.

původ luisonovy legendy je v guaranské mytologii. Guarani jsou domorodí obyvatelé Paraguaye, jejichž mytologie uvedla, že existuje sedm příšer. Ze sedmi příšer, poslední, známý jako luison, měl strašný vzhled (ale neměl zjevnou podobnost s vlkem) a stal se známý jako bůh smrti.

když Evropané kolonizovali Jižní Ameriku, luisonovo spojení se smrtí začalo časem slábnout. Luisonův mýtus se nakonec mísil s evropskými vlkodlačími legendami. Lobizon se proměnil v půl člověka a půl vlka.

Mexiko (Nagual)

vlkodlaci v Mexiku jsou známí jako Nahual nebo Nagual. Oba jsou vyslovovány Na ‚ Wal. I když bylo Mexiko 300 let španělskou kolonií, mýtus Nahual se nespojil s Evropskou legendou o vlkodlakovi. Příběh zůstává v původní podobě dodnes.

víra v mexický vlkodlak nebo nagualismus se v jednotlivých regionech liší. Někteří Středoameričtí Indiáni věří, že nagual je strážný duch, který sídlí ve zvířeti, jako je jelen, jaguár, orel, bobcat, horský lev a tak dále.

v jiných regionech a zlověstnější verzi nagualismu se věří, že mocní muži se mohou přeměnit na zvíře, aby způsobili škodu. Existuje vztah mezi druhou vírou a slovem „nahual“, „který pochází ze slova“ nahualli, „což znamená“ převlek.“Jméno se týká čarodějnictví, kterým kouzelníci mění své fyzické formy na zvířecí.

Severní Amerika

Možná, že žádná jiná země hraje další významnou roli než Spojené Státy ve vytváření a šíření vlkodlačí jevy, a to zejména v roce 1980, a mezi hororové fanoušky. Tehdy byl fenomén vlkodlaka prvkem popkultury(a stále je).

díky maskérce Ricku Bakerovi, který poskytl nejrealističtější vlkodlačí transformace, jaké kdy byly na obrazovce zobrazeny. Mezi jeho klíčová díla patří filmy jako The Howling, Americký vlkodlak v Londýně nebo Thriller Michaela Jacksona.

legenda o vlkodlaku v Americe pochází hlavně od evropských osadníků. Když se tito průkopníci začali usazovat v Severní Americe, všimli si značné vlčí populace-skutečných vlků. Když jejich legendy smíchané s Native Americký vlkodlak legendy – již v existenci před Evropským příjezdy, Americe, vytvořil vlkodlačí mýtus můžeme vidět dnes.

– francouzský vliv

typicky má francouzský vlkodlak nebo loup-garou v sobě lidské uvažování. Proto se pokouší osvobodit se od lykantropické kletby. To bylo umístěno pod kletbou něčí čarodějnictví. Zatímco Wendigo, vlkodlačí stvoření v indiánském folklóru, se vyznačuje zlovolností a kanibalismem.

Jak tyto dvě bytosti‘ vlastnosti v kombinaci, našli jsme nový druh loup-garou legenda stále přítomen v Kanadě, horní a dolní poloostrovy Michigan, a na severu státu New York. Všechna tři místa byla kdysi francouzskými koloniemi.

je tu ještě něco, o čem bychom měli diskutovat ohledně amerického lykantropa. Rýmuje se loup-garou s rougarou? Vyslovuje se lu-ga-ru a ru-ga-ru. Tato slova se navzájem rýmují, protože rougarou je variantou francouzského loup-garou. Rougarou, nejčastěji popisován jako vlkodlak žijící v bayou, se objevuje v Louisianském folklóru. Legenda o rougarou je běžná ve francouzské Louisianě, také kdysi francouzská kolonie.

Německo

v pohádkách Grimmů to není červená čepice (Červená Karkulka), která zahrnuje vlkodlaky. Místo toho je to jiný příběh.

– příběh

voják uvedl, že se tento příběh stal jeho dědečkovi. Jeho dědeček šel do lesa řezat dřevo s přítelem a třetím mužem. Na třetím muži bylo něco zvláštního, ale dědeček nemohl s jistotou říct, co to bylo. Poté, co udělali svou práci a unavili se, třetí muž doporučil, aby si zdřímli. Proto si tři muži lehli na zem a zavřeli oči.

dědeček předstíral, že usnul, ale měl oči mírně otevřené. Chtěl najít důvod podivného chování třetího muže. Třetí muž se podíval, jestli ostatní dva muži nespí. Poté, co si byl jistý, že oba muži spí, oblékl (nebo sundal) pás a stal se vlkem. Ale nepřipomínal přirozeného vlka. Vypadal poněkud jinak. Rychle utekl na nedaleké pole, kde přepadl březí fenku koně a úplně ji sežral.

muž se vrátil, sundal (nebo si nasadil) opasek a znovu si lehl v lidské podobě poblíž ostatních. Při návratu do města Si třetí muž stěžoval, že ho bolí břicho. Protože vstoupil do města branou, dědeček zašeptal do ucha, „Když jeden sní celé kůň…“ Ale než stačil dokončit větu, třetí muž přerušil, „Měl jsi mi to řekl v lese, ti by nebyli schopni to říct teď.“

příběh, publikovaný ve druhé polovině devatenáctého století, je jednou z nejstarších a nejpopulárnějších legend vlkodlaka v Německu. Vlkodlak v pohádkách Grimmů není zodpovědný pouze za germánskou lykantropii. Pohádky stranou, zdokumentovaná příšerná poprava „skutečného vlkodlaka“ v Německu existuje již 425 let.

– Peter Stumpp

Peter Stumpp (také psaný jako Peter Stubbe nebo Stubbe Peeter), byl Vlkodlak z Bedburg,‘ popraven 31. října 1589 (Halloween). Obvinili ho z čarodějnictví, znásilnění, vraždy, kanibalismu, incestu a mrzačení hospodářských zvířat.

poté, co byl zatčen a obával se mučivé popravy, se Stumpp přiznal ke všem zločinům, které spáchal více než 25 let. Dále připustil, že mu Satan dal „opasek“, který by ho mohl proměnit ve vlka. Když byl dotázán na opasek, řekl, že ho před zadržením ukryl v údolí. Když Magistrát poslal lidi, aby si je vyzvedli, vrátili se s prázdnýma rukama a hlásili, že žádný opasek nebyl nalezen.

Francie

jak již bylo dříve diskutováno, Francouzi nazývají lycanthrope loup-garou. Jeho původ není znám. Ale z našeho vyšetřování můžeme říci, že celá Francie byla v 16. století sužována lykantropickým terorem. Od 16. století do první čtvrtiny 17. století Francouzi zabili více než 30 000 lidí pro podezření na vlkodlaky.

v roce 1521 byli Pierre Burgot a Michel Verdun popraveni jako vlkodlaci. Historické záznamy ukazují, že šlo o tým sériových vrahů.

V roce 1573, Gilles Garnier, jinak známý jako „Vlkodlak Dole“ byl popraven za to, že je vlkodlak. Byl to přiznaný sériový vrah.

po dalším výzkumu loup-garou jsme našli následující dvě události, které předcházely tomuto rozšířenému vlkodlačí teroru v zemi. Tyto události potvrzují, že lykantropické jevy byly ve Francii naživu dlouho před 16. stoletím.

V roce 1198 Marie de France napsal, Bisclavret, ve kterém vypráví příběh nešťastného barona, který se stane v pasti ve vlčí podobě, protože jeho manželka je zrada.

nejstarší doložený případ francouzské lykantropie je v roce 1214. Ve zprávě, Gervaise z Tilbury řekl Císař Otta IV, že lidé v Auvergne, Francie, byly pozorovány transformovat do vlků v úplňku.

Irsko

zde je příběh vlkodlaka z irského folklóru 12. století:

kněz, doprovázený chlapcem, cestoval z Ulsteru do Meathu. Jednou v noci v lese se k knězi přiblížil vlk. Když se přiblížil, začal mluvit o Bohu. Kněz se vyděsil a nemohl uvěřit tomu, co vidí a slyší.

chvějící se kněz se vlka zeptal, co je to za stvoření, které má tvar vlka, ale slova člověka. Vlk řekl knězi, že existuje jen jedno další stvoření jako on, a byla to jeho žena. Byli to domorodí obyvatelé Ossory, prokletí světcem jménem Natalis pro nějaký starověký hřích. Prokletí přinutilo dva Ossory lidi, muž, a žena, vzít vlčí podobu a zůstat v této podobě každých sedm let. Po tomto období, na jejich místo by nastoupili dva noví lidé, a předchozí dva by se vrátili do lidské podoby.

vlk řekl knězi, že jeho žena je velmi nemocná a umírá. Byl tam, aby hledal pomoc kněze v rozhřešení své ženy – koneckonců jsou to jen obyčejní lidé pod vlčí kůží.

zmatený a stále vyděšený kněz neochotně následoval vlka. Když se přiblížili k churavějícímu vlkovi, poděkovala knězi za souhlas se správou viaticum.

Ale snímání váhání kněz a ujistit ho, že nechtěl dopustit rouhání tím, že umírající vlk viaticum, samec vlka oloupané kůže z jeho churavějící společníka od hlavy dolů do břicha s jeho dráp. Když viděl slabou starou ženu pod visící vlčí kůží, kněz jí dal viaticum. Po uzavření viaticum, samec vlka převalil vlčí kůži zpět přes tělo své ženy. Stará žena se vrátila do své vlčí podoby.

– zaznamenáno jako fakt

na tomto příběhu je jedinečné, že je zaznamenáno spíše jako instance než pouhý mýtus. To se stalo indexovány v Topographia Hibernica, pojednání o irské geografii a folklóru. Giraud de Barri (Gerald z Walesu) napsal pojednání ke konci 12. století, kolem roku 1188.

Východní Evropy a Slovanských Zemí

Zajímavé je, upíří a vlkodlačí mýtus je úzce příbuzný předmět v zemích Východní evropy, jako je Rumunsko, česká Republika, a Slovanských zemí, jako jsou Srbsko a Chorvatsko.

vukodlak (Slovanský), vlkodlak (Český), vlkoslak (Srbský) a vrykolakas (Řecko), všichni odkazují buď na vlkodlaka nebo upíra. Etymologicky, všichni znamenají „vlčí srst“ nebo „vlčí vlasy“.“Všechna tato slova pocházejí z indoevropského jazyka.

mýty vlkodlaků a upírů se v těchto oblastech vyvíjely současně a sdílejí silnou jazykovou příbuznost.

Toto je deset vlkodlačích legend, které agregovaly původ tohoto mytologického měňavce. Máte vlkodlačí příběhy vyprávět? Mohl byste se s námi podělit?

Autor Shelly Barclay přispěl k tomuto článku.

zdroje

Doporučená literatura uvedená v tomto článku.

Encyklopedie Upíři, Vlkodlaci a Jiné Příšery, Rosemary Guiley (na Amazon)
Encyklopedie ruských a Slovanských Mýtů a Legend, Mike Dixon-Kennedy (na Amazon)
Vlkodlak Kniha: Encyklopedie Tvar měnící Bytosti, Brad Steiger (na Amazon)

Historické Záhady může vydělat Affiliate Provize, pokud si koupíte něco prostřednictvím doporučené odkazy v tomto článku.