Nesnáším dávat své děti do postele
Miluji své děti. Tak, řekl jsem to. Miluji je víc než život sám a nedokážu si představit svůj život bez nich.
nicméně.
zde je něco, co nemám rád: uvedení své děti do postele. Nerad ukládám své děti do postele.
mám kamarádku, která mi jednou řekla, že naprosto miluje ukládání svých dětí do postele a důkladně se těší, až je každou noc zastrčí. Nevím, proč se s ní pořád kamarádím. Cítím se kvůli ní špatně.
jsem špatná máma, protože od 6:00 ve večerních hodinách se dívám na hodiny jako jestřáb netrpělivě čeká na spaním válet, do té míry, že jsem fyzicky pocit, že moje srdce se chystá vyskočit z mé hrudi z očekávání?
Od chvíle, kdy jsem ráno vstávat na čas, moje děti jít do postele, dřu se jako služba probuzení, osobního kuchaře, času, zadek stěračů, rozhodčí, šofér, terapeut, učitel, uklízečka, prádelna pachatel, obchod s potravinami nakupující, vyjednavač, aktivity ředitele cirkusu vůdce, instruktor, životní velikost, kapesníky, módní poradce, zdravotní sestra, playmate, profesionální wall climber (obrazně, ne doslova), jack of all trades, master of NONE. Chci sušenku pro plnění těchto povinností den co den za dnem s malou nebo žádnou vděčností? Č. Chci 15 minut pauzu. Skutečný. Ne ten, který zahrnuje mě zamknout do koupelny, když jsem se předstírat, že si to svinstvo neberu jako oni stát na opačné straně dveří, zaklepání a ptáš se mě opakovaně to, co dělám, důvod, proč to trvá tak dlouho, (to je jedna minuta), a proč nemohou přijít do hodinky.
jsem si docela jistý, že mnoho lidí bude myslet, že jsem bezcitná matka, protože já bych raději číst moje děti jednu knihu před spaním, ale raději nalít si sklenku vína a sedět ve tmě sám přemýšlel, co to sakra právě stalo…zase.
zde je pohled na rutinu před spaním v mém domě: Čtení alespoň tři knihy, aby se každé dítě (vybrali nejdelší ty, které vlastníme, pokaždé), dohled a usnadnění „jít nočník a zuby kartáčování proces“ (které nikdy není dost místa na umyvadlo a každý, kdo se cítí oprávněn plivat na stejnou dobu), a osobně doprovázím své děti do jejich samostatné ložnice uprostřed rekordní kňučí, když jim to připomínat znovu a znovu, že před spaním je non-obchodovatelné. Vážně, tuhle bitvu nikdy nevyhrají. Proč musíme znovu prožít stejnou nepříjemnou posloupnost událostí každou noc? Nemůžeme se poučit ze svých chyb a jednoduše souhlasit s tím, že bychom všichni mohli těžit z nějaké skutečné sebereflexe, pokud jde o naše chování před spaním?
Tady je to, co se stane, jakmile jsou vlastně v jejich rooms: mám se „vysát“ noční můry z jejich hlavy (intenzivní série událostí, která se týká mě snaží přesvědčit, že mám nějakou magickou kontrolu nad jejich vnitřní démony). Poté jsem se přistoupit k zastrčit je v těsné, dát 27+ objetí a polibky, šeptat sladké nic do ucha, a pak se pomalu palce zpět z jejich pokoje v naději, že žádný další kontakt až do rána. Ke kterému dostanu jednu nohu ze dveří a jako hodinky mají obě mé dcery absolutní ohromující zjevení. „Mami, zapomněl jsem ti říct něco opravdu důležitého!“
a tak to začíná; hra ping pong, ve které jsem malá bílá plastová koule skákající z místnosti do místnosti, zatímco se vnitřně snažím mluvit, abych skočil ze svého imaginárního útesu a / nebo křičel z plných plic: „jdi kurva spát!“
vážně, jsem hotov. Chci vyrazit. Musím vyrazit. Ne, ačkoli, dokud mě konečně neuvolní ze svého smrtelného sevření a neusnou.
jsem pak strávit dvě hodiny, než jsem se jít do postele balit svůj oběd na zítra, ujistěte se, že si vzpomněl zavěsit mokrý sníh kalhoty (které neměli) tak, že jsou suché ráno, vyřizování povolení, a snaží se pít jen správné množství vína, aby se zabránilo ranní bolesti hlavy, ale mi brání, posedle se starat o tom, že jednoho dne budou všechny vyrostla a já se hrozně chybět naše spaním rutina. V současné době známý jako hovno bouře, že jsem strach každou noc.
související příspěvek: Nesnáším hraní se svými dětmi