Proč se opravdu usmíváme?

vědci pracovali s kohortou 44 zdravých účastníků, z nichž 26 byly ženy ve věku 18-35 let.

v rámci experimentu museli účastníci odpovědět na poměrně obtížný kvíz-prezentovaný na počítači-který trval pouze 175 sekund. Úroveň obtížnosti, stejně jako krátké trvání, zajistily, že dobrovolníci často poskytovali špatné odpovědi.

každý účastník seděl a zůstal sám s počítačem. Jejich výrazy obličeje byly zaznamenány pomocí speciálního softwaru pro rozpoznávání obličeje.

poté vědci vyhodnotili korespondenci mezi různými náladami účastníků a časy, kdy se usmívali pomocí obousměrného přístupu.

na jedné straně každý účastník hodnotil své vlastní zkušenosti z kvízu na stupnici 12 možných nálad, například „znuděný“, „zájem“ nebo „frustrovaný“.“Na druhé straně vědci použili software pro rozpoznávání obličeje, aby zjistili, jak často se účastníci usmívali.

„naše studie ukázala,“ říká Dr. Witchel, “ že v těchto experimentech interakce člověk-počítač není úsměv poháněn štěstím; je spojena se Subjektivní angažovaností, která působí jako sociální palivo pro úsměv, i když se stýkáte s počítačem sami.“

vědci zjistili, že všichni účastníci se pravděpodobně neusmívali, když se snažili odpovědět na otázky týkající se kvízu. Namísto, pravděpodobně se usmívali poté, co odpověděli na otázky,protože počítač by potvrdil, zda měli pravdu nebo ne.

zejména se však zdálo, že se účastníci nejčastěji usmívají, když zjistili, že doručili špatnou odpověď.

po analýze dat vědci dospěli k závěru, že nálada, která se zdála být spojena s úsměvem nejčastěji, byla jednoduše “ angažovanost.“To naznačuje, že úsměvy se někdy mohou objevit jako nevědomá sociální reakce.

„Během těchto počítačové kvízy,“ vysvětluje Dr. Witchel, „usmívá byla radikálně zvýšena jen po zodpovězení otázky nesprávně.“

„toto chování by se dalo vysvětlit sebehodnocení angažovanosti, spíše než hodnocením štěstí nebo frustrace,“ dodává.